DEN 12

Poslední, a musím říct velmi vyčerpávající a horký den mého projektu Forgotten Path, který propojuje ta nejkrásnější místa podél hranic České republiky, Německa a Polska.

12 dní bez zastavení v nádherné přírodě, natáčení dokumentárního filmu, vyhýbání se asfaltu, sdílení fotek a videí na sociálních sítích, boj s krutou bolestí chodidel poslední 4 dny, hledání způsobu, jak přizpůsobit tělo tak obrovské denní porci kilometrů…

Jsem velmi spokojený, že kromě pochopitelně bolavých nohou (letos jsem před tímto projektem uběhl jen asi 200 km, takže chodidla nebyla zvyklá na tolik „skákání“) jsem se cítil dobře. Samozřejmě unavený, ale stále schopný pokračovat další den. Žádné problémy s koleny, kůží, puchýři, žaludkem apod.

Velmi náročný mediální projekt (bez natáčení, vyhýbání se asfaltu a sdílení na sociálních sítích by to bylo BEZ POCHYB o 40 % jednodušší a rychlejší).

Teprve teď začínám naplno chápat, co jsme dokázali minulý rok v Norsku… Náš podobný projekt Norge på langs byl 5× delší a v mnohem, mnohem náročnějších podmínkách 😮🤯 Nemám tušení, jak jsme to mohli přežít s mojí podporou Radkou. Byli jsme asi v úplně jiném nastavení mysli a v paralelním vesmíru…

Forgotten Path je ve všech ohledech „dětská hračka“ ve srovnání s NPL… Přesto je to stále velmi krásné, docela náročné a uspokojující.

V České republice se nedá zažít nic divočejšího a hezčího. Rozhodně doporučuji – skvělý test před většími projekty ve skutečné divočině.